07 Dub Obálka
Říká se, že chybami se člověk učí. A já nemůžu jinak než souhlasit.
Když jsem před lety dokončila svou prvotinu Bez duše, nasekala jsem chyb spoustu a jednou z nich byla i obálka.
Přesto stále s úsměvem vzpomínám na dobu, kdy jsem mamce zabavila staré záclony a ušila z nich šaty, ve kterých se moje sestra s kamarádkou „proměnily“ na mnou vymyšlené postavy.
Ale pravdou zůstává, že potenciální čtenář příběh v pozadí nevidí. Takže ho nemůže pobavit a už vůbec ne navnadit k přečtení knihy.
Právě proto jsem nad novou obálkou dlouho dumala a zvažovala možnosti. Nakonec jsem se rozhodla oslovit malíře Romana Kýbuse, protože jeho práce mě na první pohled zaujala.
A tak by to přece mělo být, ne? Vždyť jediný pohled rozhodne, jestli člověk vaši knížku vezme do ruky, anebo nechá bez povšimnutí dál povalovat v obchodě.
Upřímně doufám, že se povedlo. Alespoň já jsem na ni zírala v každé volné chvilce minimálně týden.
Co na ni říkáte vy?
P.S. Mami, myslím, že můžeš klidně spát. Tvoje záclony jsou již navždy v bezpečí.
Žádné komentáře